Básnické prostředky: zopakujte si před maturitou 9 nejčastějších figur

FOTO: Pastelky
Ilustrační foto. Zdroj: sxc.hu

Rozbor poezie nebývá oblíbenou činností studentů. Asi jen málokoho baví hledat v básni metaforu či personifikaci, případně do testu napsat vysvětlení těchto pojmů. Právě zmíněná metafora či personifikace patří k nejznámějším a nejhojněji užívaným básnickým prostředkům. Připomeňte si básnické prostředky, které byste měli znát. 

FOTO: Pastelky
Ilustrační foto. Zdroj: sxc.hu

Každé literární dílo (a tedy i poezie) můžeme rozčlenit na tři základní složky: na jazykový, tematický a kompoziční plán. Básnické prostředky spadají do plánu jazykového. Jedná se o takový způsob užívání jazyka, který text ozvláštňuje, a čím lépe a příhodněji jej umí autor použít, tím lepšího účinku zpravidla na čtenáře dosáhne. Básnické prostředky nemusí využívat jen poezie, ale i próza.

Anafora: opakování stejného slova (slov) na začátku veršů.

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,

(Petr Bezruč)

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva,

(Vítězslav Nezval)

Epifora: opakování stejného slova (slov) na konci veršů.

Jaký je to divný kraj,
milý Bože, divný kraj!

(František Ladislav Čelakovský)

Co to máš na té tkaničce
na krku na té tkaničce?

(Karel Jaromír Erben)

Eufemismus: zjemnění, zmírnění nepříjemné skutečnosti.

Až bude růst nade mnou tráva.

Metafora: přenesení významu na základě vnější podobnosti.

Démanty noci – hvězdy.

Perly rosy – kapky rosy, jež svým tvarem, čistotou a jasem připomínají perly.

Metonymie: přenesené pojmenování na základě vnitřní (věcné) souvislosti.

Celé město klečelo na kolenou.

Srdce z kamene

Onomatopoie: napodobení skutečného zvuku pomocí zvláštní volby slov a jejich seřazení. Využití zvukové stránky slov pro vystižení zvuku popisovaného jevu.

Řinčí řetězů hřmot (Karel Hynek Mácha) – písmeno ř v několika slovech vyvolá dojem skutečného řinčení.

Na topole podle skal zelený mužík zatleskal (Karel Jaromír Erben) – zde písmeno l evokuje zvuk tleskotu.

Oxymóron: spojení významově protikladných slov, slov s neslučitelným významem.

zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

(K. H. Mácha)

Personifikace: lidské vlastnosti, činy a chování se připisuje neživým objektům.

o lásce šeptal tichý mech

(Karel Hynek Mácha)

Synekdocha: druh metonymie, kde je celek nahrazen názvem části nebo naopak.

Praha pomohla – lidé z Prahy pomohli.

Líbí se vám tento článek? Podělte se o něj s ostatními

Ivana Zedníková
Autorka je redaktorkou magazínu StudentMag a WomanOnly.cz. Studovala češtinu a základy společenských věd na Univerzitě Karlově. Nejraději tráví čas se svojí rodinou. Miluje psy a čtení. Zajímá se o psychologii a filosofii.

Buďte první, kdo okomentuje tento článek!

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*